Historie knihovny

Historie vítkovské knihovny

 

Období 1925 – 1944

Za vznikem knihovny ve Vítkově stálo schválení zákona o veřejných knihovnách obecných, který vešel v platnost prováděcí vyhláškou ze dne 5. listopadu 1919, č. 430 Sb. z. a n. (sbírka zákonů a navazujících předpisů). Zákon ukládal všem politickým obcím zřídit a vydržovat veřejnou knihovnu, nejlépe ihned. Lhůta pro zřízení veřejné knihovny byla dána velikostí obce. Obec Vítkov měla zřídit veřejnou knihovnu nejpozději do 31. prosince 1920, neboť čítala více než 400 obyvatel a byla zde obecní škola. Tento termín se však nepodařilo dodržet. V dochovaných zdrojích je datováno založení veřejné knihovny k 1. lednu 1925.

Prvními správci byli dva místní pedagogové, ředitel školy Emil Schram a odborný učitel Maximilian Czapka. O vznikající knihovní fond se postaralo Ministerstvo školství a národní osvěty, které v únoru roku 1925 zaslalo do veřejné knihovny knižní dar. Zpracováním těchto knih byl pověřen první knihovník - Jindřich Holas. Přijetí daru bylo projednáno na Schůzi okresního osvětového sboru 19. února 1925. Zde bylo také rozhodnuto podat žádost o převedení knihovny na město a knihovna byla postupně přestěhována ze zasedacího sálu městské radnice do budovy školy v Opavské ulici.

V roce 1928 měla příruční odborná knihovna osvětového sboru 1 000 svazků. V prosinci roku 1929 byla knihovna opět přemístěna, a to do bývalého obecního domu v horní části města.

K 31. prosinci 1932 se knihovní fond skládal z celkem 2 861 svazků. K tomuto datu bylo registrováno 462 čtenářů, kteří si v roce 1932 vypůjčili 7 372 knih.

V roce 1937 však počet knih v knihovním fondu a počet registrovaných čtenářů ve srovnání s rokem 1932 klesl na necelou polovinu. Knihovna měla 217 čtenářů. V knihovně bylo 2 274 svazků, z toho 441 svazků bylo umístněno v pobočkách, které vznikaly v okolních obcích. V tomto roce bylo zaznamenáno celkem 1 927 výpůjček. Za tímto úbytkem stála politická situace před druhou světovou válkou. Jakmile vypukla válka, knihovna ve Vítkově zanikla.

 

Období 1945 – 1989

Po skončení druhé světové války se do města opět vracel život. Vítkovsko dosídlovali noví obyvatelé ze všech koutů republiky. Necelý rok po osvobození žádala Osvětová rada Místního národního výboru ve Vítkově o udělení podpory pro zřízení veřejné obecní knihovny.

Podpora měla být využita na nákup knih do fondu, protože všechny knihy z veřejné knihovny byly za okupace zničeny. Na základě této žádosti bylo knihovně přiděleno 55 svazků knih z Moravské Ostravy a 30 svazků z Opavy. Dne 9. dubna 1946 předseda Místního národního výboru Vítkov oznámil okresnímu knihovnímu inspektorovi, že ve Vítkově byla otevřena veřejná knihovna. Sídlila v budově na Stalingradském náměstí. V roce 1946 čítal knihovní fond 126 svazků, registrovaných bylo 28 čtenářů.

V letech 1947 a 1948 byla ve veřejné knihovně provedena prohlídka, kterou uskutečnil okresní knihovní inspektor z pověření Okresního národního výboru Opava – venkov. Ve zprávě je knihovní radě vytýkáno, že se knihovna nerozvíjí, spíše upadá.  Kontrola shledala nedostatky v umístění zařízení, v pokladní knize, v evidenci přírůstků, scházela příruční knihovna či hudební oddělení. Knihovní radě bylo doporučeno, aby zvýšila svou aktivitu, pořádala schůze a při každé kulturní akci ve městě upozorňovala na nové knihy, aby upevnila povědomí občanů o možnosti navštívit knihovnu. V roce 1947 vykazovala knihovna 395 svazků a 69 čtenářů, v roce 1948 již 767 svazků a 182 čtenářů.

Paradoxně možná i tato negativní zpráva o stavu veřejné knihovny ve Vítkově přispěla k řadě dalších opatření. Místní národní výbor zaslal na Okresní národní výbor v Opavě žádost o vyklizení budovy v Masarykově ulici. Žádost byla roku 1950 několikrát urgována (knihovní inspektor chtěl dokonce žádost zaslat i na ministerstvo informací a osvěty). ONV žádost nakonec schválil a knihovna, tehdy již okresní lidová, byla v roce 1951 přestěhována do vyklizené budovy v Masarykově ulici (nynější budova pobočky úřadu práce v ulici Luční, č.p. 663). V objektu bylo k dispozici šest nezařízených místností, scházelo však vybavení. Také knižní fond byl zredukován, z nabídky byla vyřazena braková a nevhodná literatura a ve fondu zůstalo pouze 1 161 svazků.  Celou administrativu v knihovně bylo třeba vytvořit znovu.

Slavnostní otevření knihovny se uskutečnilo 1. listopadu 1951. Ještě do konce kalendářního roku vyhlásili pracovníci knihovny soutěž o získání Fučíkova odznaku. Funkcí okresní lidové knihovny však nebylo pouze půjčování knih. Poskytovala také metodickou pomoc knihovnám v okolních obcích, například v Jančí, Jelenicích, Dolejších Kunčicích či Lesních Albrechticích. Rozvoj knihovny zdárně pokračoval a v roce 1952 získala čestné uznání od Krajského národního výboru v Ostravě za vzornou práci s knihou.

V březnu 1954 byla knihovna opět přestěhována, tentokrát do Domu osvěty Vítkov. Knihovní fond byl v té době již rozsáhlý, čítal 6 320 svazků, prostory však zůstávaly stísněné.  Roku 1956 byla zrušena studovna, o kterou nebyl velký zájem. Uvolněné prostory začaly sloužit jako metodické oddělení pro menší knihovny.

V roce 1960 proběhla územní reorganizace a změna v sídle okresního města zasáhla i činnost knihovny. Knihovna ve Vítkově se opět stala městskou knihovnou.

Roku 1965 bylo rozhodnuto, že bude zpracovávat knižní fond svým třinácti pobočkám v obcích Březová, Čermná, Gručovice, Jančí, Jelenice, Klokočov, Leskovec, Lesní Albrechtice, Lhotka u Vítkova, Nové Těchanovice, Podhradí, Prostřední Dvůr a Větřkovice. Pro tyto pobočky Městská knihovna ve Vítkově také připravovala výměnný fond.

Dalším významným přelomem v období vývoje knihovny byl rok 1975. Poté, co v roce 1974 byla knihovna přestěhována do malé místnosti a knihy byly uloženy ve sklepě, dočkala se vlastní velké budovy v Selské ulici. Oprava domu byla uskutečněna tak, aby vyhovovala potřebám provozu knihovny. K dispozici byla čítárna, knihy byly loženy volně v regálech, kanceláře dostal i personál. Ve čtenářských kroužcích si čtenáři mohli prohlédnout časopisy, kterých knihovna odebírala 44 titulů. Jen sklady knih byly stále prostorově nedostačující a velmi vlhké.

V roce 1975 byla také zahájena dlouholetá spolupráce se vzdělávacími institucemi - základní školou v Opavské ulici, základní školou v Komenského ulici a družinou pro děti. Pracovnice knihovny docházely do škol a připravovaly žákům různé besedy o knihách a spisovatelích, byly pořádány exkurze do knihovny. Jen v tomto roce přibylo v knihovně 108 registrovaných dětských čtenářů. Pracovníci se v tomto období podstatně více zaměřovali na kulturně výchovnou činnost, pořádali besedy, soutěže, knihovnické lekce, tématické nástěnky či exkurze.

Až do roku 1977 byly knihy v jednotlivých odděleních knihovny řazeny abecedně dle příjmení autora knihy. V tomto roce začala knihovna používat Mezinárodní desetinné třídění (MDT).

Přínosem pro kvalitu služeb byl pro městskou knihovnu rok 1980, kdy v okrese Opava proběhla centralizace knihoven. K Městské knihovně Vítkov byla přiřazena knihovna v Budišově nad Budišovkou, včetně jejich poboček (Guntramovice, Staré Oldřůvky a Svatoňovice). Tím se počet poboček řízených vítkovskou knihovnou zvýšil na 20.

Daleko větší změnou ovšem bylo, že Městská knihovna ve Vítkově přešla pod správu Okresní knihovny Petra Bezruče v Opavě. V Opavě bylo prováděno centrální zpracování knih, a tak knihy určené pro vítkovskou knihovnu s pobočkami přicházely již zaevidované, obalené a připravené k okamžitému půjčování.

V dalších letech se v knihovně pořádaly besedy k významným kulturním a politickým výročím, knihovnické lekce a exkurze pro žáky základních škol, pracovnice připravovaly tematické nástěnky a výstavky. Knihovna se také zaměřila na žáky odborného učiliště národního podniku Hedva a studenty Gymnázia Vítkov. V roce 1982 byl v knihovně založen čtenářský kroužek. Členové kroužku se seznamovali s prací knihovníka, učili se knihy půjčovat a řadit dle označení do regálů. Odměnou jim byl odznak odbornosti „Mladý knihovník“. Pozornost se obrátila rovněž na Dům s pečovatelskou službou, kde knihovníci zahájili půjčování knih.

V roce 1985 se knihovna zapojila do soutěže aktivity, kterou vyhlásilo ministerstvo kultury k výročí vzniku Slovenského národního povstání a k 40. Výročí osvobození Československé socialistické republiky. Pro čtenáře byly uspořádány tematické besedy, soutěže, nástěnky a výstavky. Výsledkem bylo čestné uznání, které obdržela knihovna od Ministerstva kultury ČSSR. I v dalších letech se počet pořádaných kulturně-výchovných akcí přiblížil stovce, počet zhotovených nástěnek toto číslo dokonce překročil. Knihovna intenzivně pracovala nejen se žáky škol, ale zaměřila se i na seniory v Domově Vítkov, kde také přicházela se zajímavými tématy na besedy.

Až v roce 1989 byl zaznamenán klesající zájem o knihy, za rok se jich půjčilo téměř o 6 tisíc méně než v předchozím roce. Hrotící se politická situace tak zasáhla i do života knihovny, která však dále poskytovala svým čtenářům velmi kvalitní služby.

 

Období 1990 – dosud

V roce 1991 byly v knihovně zaměstnány 2 pracovní síly, které ručně rozdělovaly knihy došlé z Knihovny Petra Bezruče v Opavě, pod níž vítkovská knihovna stále patřila. Pečovaly rovněž o lístkový katalog. Systém práce v knihovně se změnil v roce 1995, kdy byl do knihovny nainstalován jeden stolní počítač s knihovním systémem LANius. Pracovnice začaly do systému pořizovat knihy, které již byly v knihovním fondu zařazeny. Při této příležitosti se vyřazovala politicky nevhodná literatura. Celkem bylo do systému LANius vloženo cca 17 000 svazků. Po pořízení fondu byli do systému vloženi rovněž registrovaní čtenáři. V roce 1996 byla práce ukončena a výpůjční katalog mohl být uveden doprovozu. Půjčování probíhalo nyní již výhradně přes knihovní systém LANius.

1. ledna 1997 skončil okresní systém knihoven a Městská knihovna ve Vítkově začala spadat pod město Vítkov. Měla pouze tři pobočky (Klokočov, Nové Těchanovice, Podhradí), které sídlem patřily k územnímu celku Vítkov. Ostatní pobočky, jež měly nyní svůj knihovní fond řídit samostatně, však neměly dostatek financí na provoz knihovního systému LANius. Pracovníci knihovny ve Vítkově připravili projekt, jehož cílem bylo získat od malých obcí příspěvek na provoz knihovního systému. Za poskytnutý příspěvek jim měla knihovna vyřizovat a spravovat výměnné fondy. Na tuto nabídku přistoupilo 10 poboček (Březová, Čermná ve Slezsku, Gručovice, Jančí, Leskovec, Lesní Albrechtice, Melč, Moravice, Radkov, Svatoňovice a Větřkovice). Pobočky v Nových Lublicích a Kružberku byly přiřazeny pod knihovnu v Hradci nad Moravicí.

V roce 2002 byl do knihovny zakoupen automatizovaný knihovní systém Clavius, následovník systému LANius. Nyní je v ostatních malých pobočkách k dispozici počítač s internetem, ale v systému Clavius pro ně výměnné fondy i nadále připravuje knihovna ve Vítkově. V pobočkách se stále půjčují svazky pomocí lístkového systému. Do lístku uloženého v knize knihovník po vypůjčení napíše datum výpůjčky i registrační číslo čtenáře a uloží jej v knihovně.

V roce 2002 byla Městská knihovna ve Vítkově pověřena Moravskoslezskou knihovnou v Ostravě výkonem všech regionálních funkcí. Tyto činnosti financuje Moravskoslezský kraj, v knihovně je pro výkon regionálních funkcí stanoveno 0,6 pracovního úvazku. Knihovna ve Vítkově získala navíc na výkon regionálních funkcí grant Ministerstva kultury České republiky. Nic tedy nebránilo tomu, aby se po obdržení grantu k pobočkám vítkovské knihovny přidaly ještě knihovny v Radkově a v Mikolajicích.

Za nejvýznamnější rok v celé historii knihovny lze označit rok 2006. V březnu toho roku bylo započato s rekonstrukcí knihovny. Knihovna byla přestěhována do Kulturního domu ve Vítkově a téměř po celý rok zde měla dočasné působiště. V lednu 2007 byla zrekonstruovaná budova knihovny otevřena pro veřejnost.

Od ledna 2007 se knihovna stala členem Svazu knihovníků a informačních pracovníků (SKIP) České republiky se sídlem Národní knihovna ČR, Klementinum 190, Praha 1. SKIP nabízí svým členům různé přednášky a zájezdy, zasílá elektronickou poštou různé propagační materiály k akcím a snaží se motivovat knihovny, aby se do těchto akcí zapojovaly a vtáhly do nich své čtenáře.

Knihovna ve Vítkově se účastní elektronické konference, jejímž prostřednictvím si pomocí e-mailu knihovny vyměňují informace nejen o novinkách na knižním trhu, ale také řeší problémová témata, často i mimo oblast knihovnictví.

V posledních letech se knihovna aktivně účastní benchmarkingu knihoven, který je jedním z projektů Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu v Praze (NIPOS). Projekt vyhodnocuje zapojené knihovny v jejich výkonu a kvalitě činnosti metodou benchmarking. Přínosem pro knihovnu je, že se může srovnat s ostatními knihovnami ve městech, které mají přibližně stejný počet obyvatel.

Toto období života a vývoje knihovny je charakteristické především modernizací a zkvalitňováním systému výpůjčky dokumentů z knihovního fondu a jeho evidencí. Zavedením systému LANius a jeho přechodem na novější systém Clavius došlo k zefektivnění práce zaměstnanců knihovny. Princip výpůjčky se rovněž zpřehlednil, ačkoli v pobočkách knihovny i nadále využívají půjčování svazků pomocí lístkového katalogu.

Po celou dobu od roku 1989 až dosud knihovnice pořádají různé přednášky o osobnostech autorů či ilustrátorů, výstavky a zvou školní děti do knihovny. Snaha zaměřit se na děti je velkým přínosem, protože především malých čtenářů ubývá. Dávají mnohdy přednost aktivitám na počítači nebo si místo četby daný titul pustí raději v televizi či na jiném přenosném médiu. Kniha přitom rozvíjí nejen slovní zásobu, ale i fantazii a představivost. Knihovna nezapomíná ani na dospělé návštěvníky či seniory z Domova Vítkov. Kvalita všech pořádaných akcí se podstatně zvýšila po rekonstrukci knihovny, kdy v horním patře vznikl velký společenský sál s kapacitou 30 míst pro sedící. Sál je vybaven projektorem s plátnem a tak jsou výklady rozšířeny i o možnost promítání fotografií či video ukázek.

V současné době Městská knihovna ve Vítkově vlastní cca 30 000 svazků knih, má k dispozici 47 druhů časopisů (periodik), počet výpůjček za 1 rok se blíží počtu 56 000 a registrovaných čtenářů je 816.

 

Zdroj:  AMBROŽOVÁ, Vendula. Historie a současnost Městské knihovny ve Vítkově. Opava, 2011. Bakalářská práce. Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta.